Historie Omnipolu: Chile a Argentina – Život v Latinské Americe
Po úspěšném přeletu Kordiller pokračovala delegace do Chile a Argentiny. Vedle téměř každodenních předvádění, kde bodovala v očích fanoušků i významných hostů, si z obou zemí odnesla spoustu hezkých vzpomínek.
„Hrozně rád na to vzpomínám,“ říká vedoucí výpravy a tehdejší zaměstnanec Omnipolu Luděk Skočdopole. Život v Latinské Americe – a tedy i v Chile a Argentině – nebyl v té době jednoduchý. Většina lidí pracovala v zemědělství na venkově, odkud se ale velká část z nich začala v polovině století stěhovat do měst za prací v průmyslu, což však způsobovalo řadu problémů. Rychlá urbanizace totiž měla vliv zejména na zvýšení chudoby, protože ve městech nebylo dost pracovních míst a infrastruktura nebyla připravena na příliv nových obyvatel.
Rostlo tak napětí ve společnosti, vedoucí k demonstracím i politickým střetům. Protesty a stávky, které někde trvaly i dlouhé dny, donutily měnit plány i naši výpravu. O tom ale až za chvíli. Důležitou roli ve společnosti hrál také bohatý kulturní život. Zvyšoval se význam literatury, umění i vzdělávání. Postupně také začínala růst práva žen. Pokud jde o dopravu, lidé se v té době přepravovali zejména veřejnou dopravou, primárně autobusy. Rychle se rozvíjela železniční i silniční síť. Ve městech jezdily tramvaje, zatímco na vesnicích byl typickým dopravním prostředkem kůň či starší modely osobních aut.
Výhra s národní písní
Právě v těchto podmínkách prezentovali letouny v Latinské Americe českoslovenští piloti spolu se zaměstnancem a budoucím generálním ředitelem Omnipolu Luďkem Skočdopolem. V Chile šlo vše podle plánu. Předvádělo se ve městech Santiago, Valparaíso, Chillán, Concepción, Osorno i Puerto Montt. „Rád vzpomínám na jeden ze zážitků v Santiagu.
Tam jsme šli na večeři do restaurace, kde se scházeli turisté. Byly tam tedy různé národnosti,“ vypráví jeden ze svých postřehů Luděk Skočdopole. „Každý večer tam jednotlivé národnosti vyvolávali, aby zazpívaly svoji národní písničku. Všichni pak sledovali, poslouchali a výkony odměňovali potleskem, jeho síla byla měřítkem hodnocení.“ Dodává, že s nimi cestu absolvoval i mechanik z Chocně. „A ten shodou okolností zpíval v tamním pěveckém sboru. Takže hádejte co? My jsme to vyhráli,“ říká i dnes s velkým úsměvem Luděk Skočdopole.
Byrokratické kolečko
V Chile zaznamenali jen drobné problémy až těsně před odletem do Argentiny, když po nich místní úřady chtěly potvrzení o bezúhonnosti. Museli absolvovat byrokratické kolečko, kdy je nejprve vyfotili s číslem na prsou jako zločince a dvakrát jim sejmuli otisky všech prstů. Poté se pokračovalo s vyplňováním složitých formulářů s adresami až po babičky a dědečky.
„I kdybychom ten dotazník chtěli poctivě vyplnit, tak jsme si to nemohli všechno zapamatovat. Takže pro zjednodušení byla většina z nás svobodných a bez příbuzenstva, čímž se stali všichni podezřelí. Já jsem naopak uvedl v příbuzenstvu Jana Žižku z Trocnova, Josefa Švejka, Boženu Němcovou, Vlastu Buriana a adresy, jako Petřínská rozhledna, Olšanský hřbitov atd. Na stupidní dotazník stupidní odpověď… a prošlo to,“ píše ve svých pamětech pilot L-60 Miroslav Křemen.
Celé kolečko se následně završilo zaplacením poplatků a mohlo se vyrazit do Argentiny.
Argentinské demonstrace
„V Argentině se hodně demonstrovalo,“ zahajuje vyprávění Luděk Skočdopole. Do země se naše letouny dostaly opět přes hory, i když podstatně nižší, než byly Kordillery. První zastávkou bylo Bariloche, což je takové malé „argentinské Švýcarsko“. Pokračovalo se předváděním v dalších městech, až skupina opět přistála v Buenos Aires, kde se měla připravit na následující úsek turné – tentokrát po Brazílii. „Po cestě jsme propagovali všechna československá letadla, tedy nejen ta, se kterými jsme cestu absolvovali. Zajímavé je, že se zájem byl hlavně o větroně L-13 Blaník,“ říká Luděk Skočdopole. A dodává: „Byly to totiž první celokovové větroně na světě.“
Do příletu do Buenos Aires byla cesta víceméně časově v plánu, jenže teď přišel zlom. Nejprve skupina zjistila, že nemá brazilské peníze ani víza. A hned vzápětí následovaly dlouhé dny protestů a stávek. Pro pouliční demonstrace byly typické hloučky vykřikujících lidí, které se proměnily ve skandující dav. Následovaly rozbitá okna, střelba, převrácená auta a výbuchy. Potom už dav zklidňovali hasiči a policisté s proudy vody. Podobných akcí tam bylo mnoho.
A když se pak uklidnily stávky, zhoršilo se počasí. Pršelo několik dní, takže i letiště, ze kterého měli Čechoslováci odlétat do Brazílie, zůstalo pod vodou. Argentinu se jim tak podařilo opustit až koncem dubna, kdy vzletová a přistávací dráha konečně vyčnívala z vody.
Fotogalerie Omnipol – historie českého letectví
Každodenní život a práce v Latinské Americe
Většina lidí v Latinské Americe ve 50. létech pracovala v zemědělství, zejména na venkově. Bylo to období, kdy došlo k urbanizaci, a mnoho lidí se přesouvalo do měst v naději na lepší životní podmínky a práci v průmyslu. Ti, kteří pracovali v průmyslu, byli často zaměstnáni v textilních továrnách, potravinářských závodech nebo v těžebním průmyslu. V městských oblastech byla běžná existence pracující třídy, která se potýkala s nízkými platy a špatnými pracovními podmínkami.
Atmosféra a společenský život
Atmosféra byla často politicky napjatá, přičemž na vině zejména byly rostoucí sociální a ekonomické nerovnosti a celková nespokojenost mezi obyvatelstvem. V některých zemích bylo cítit vyhrocené politické spory a konflikty, které vedly k občanským nepokojům a násilí. Navzdory těmto výzvám však existovaly i silné komunitní vazby a kultura spolupráce a vzájemné podpory, která pomáhala lidem překonávat obtíže každodenního života. Tradice a kultura měly významné místo v životech lidí, ať už šlo o tradiční oslavy, hudbu nebo umění, které sloužily jako způsob vyjádření identity a sounáležitosti.
A co bylo dál? Přelet Uruguaye a pokračovaní turné v Brazílii, kde se při předvádění stala tragická havárie Treneru. O tom ale až v dalších dílech.
Zdroj zprávy: Omnipol
