Hodnocení rizik ekologické újmy
Počínaje 1. lednem 2012 vstoupilo v platnost nařízení vlády č. 295/2011 Sb. o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění. Jedná se o dlouho očekávaný prováděcí předpis zákona o ekologické újmě č. 167/2008 Sb.
Před nabytím účinnosti zákona o ekologické újmě v roce 2008 bylo možné, a také se tak stávalo, že provozovatel podnikatelské činnosti mohl způsobit újmu na životním prostředí, avšak náhradu škod platil stát. Bylo to dáno především limitující rolí občanskoprávní odpovědnosti za škodu v právu životního prostředí, která v plné míře neumožňovala penalizovat škody na životním prostředí, které nebylo předmětem vlastnictví. Škoda tak mohla vzniknout např. na lese, tj. na pozemcích a porostech, ale už se nevztahovala na volně žijící druhy živočichů. Navíc bylo možné se ze zodpovědnosti vyvázat prokázáním, že nedošlo k porušení právních předpisů, přestože existovala přímá souvislost mezi provozní činností a škodou na životním prostředí.
Zákon o ekologické újmě tuto situaci napravuje tím, že vnáší do práva životního prostředí princip veřejnoprávní odpovědnosti a individuální odpovědnosti znečišťovatele za újmu na životním prostředí. Nejpodstatnější změna, kterou tento zákon přináší oproti stávající úpravě, vychází z principu tzv. objektivní odpovědnosti. Podmínkou provedení preventivních nebo nápravných opatření není protiprávní jednání provozovatele. Ke vzniku odpovědnosti postačuje prokázání příčinné souvislosti mezi provozní činností uvedenou v příloze č. 1 k zákonu a vznikem ekologické újmy.
Zákon o ekologické újmě je implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí. Zákon vychází z následujících principů:
- princip prevence
- princip „znečišťovatel platí“
- princip naturální restituce
- princip objektivní odpovědnosti
Příloha č. 1 k zákonu obsahuje výčet provozních činností považovaných za rizikové pro životní prostředí a lidské zdraví, s nimiž se spojuje objektivní odpovědnost za ekologickou újmu vyvolanou samotnou povahou takové provozní činnosti (tedy bez ohledu na porušení právního předpisu). Zákon se vztahuje i na provozovatele činností neuvedených v příloze zákona, avšak pouze v případě ekologické újmy na chráněných druzích a přírodních stanovištích a při současném porušení právních předpisů.
Pokud existuje přímá příčinná souvislost ekologické újmy s podnikatelskou činností, je podnikatel povinen této újmě zabránit a nahradit škody jí způsobené. Za ekologickou újmu se považuje jen taková újma, která je měřitelná a má závažné nepříznivé účinky na vybrané přírodní zdroje, tj. chráněné druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a jejich přírodní stanoviště, povrchové nebo podzemní vody a půdu. Na znečištění ovzduší se ekologická újma nevztahuje, ačkoli se dotýká i provozovatelů středních, velkých a zvláště velkých zdrojů znečištění ovzduší.
Hodnocení rizik ekologické újmy
Povinností provozovatelů činností uvedených v příloze zákona je znát veškerá rizika ekologické újmy, která by mohla nastat v důsledku provozování jejich činnosti. Za tímto účelem proto musí zpracovat tzv. základní, případně i podrobné hodnocení rizik ekologické újmy. Na základě výsledků hodnocení rizik musí potenciální ekologické újmě předcházet, případně její negativní účinky kompenzovat formou finančního zajištění.
Ještě do konce loňského roku bylo uplatnění ekologické újmy v praxi velmi problematické. Nebyl totiž vydán předpis, který by upravoval způsob hodnocení rizik ekologické újmy a způsob kontroly. Ten byl vydán až v září 2011 pod číslem 295/2011 Sb. o hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění s datem účinnosti od 1. ledna 2012.
Hodnocení rizika vzniku ekologické újmy provádí provozovatel pro každou jednotlivou lokalitu, kde je prováděna některá z provozních činností uvedených v příloze č. 1 k zákonu. Hodnocení je prováděno ve dvou stupních:
Povinnost mít zpracované hodnocení rizik a případně také finanční zajištění nabývá účinnosti dnem 1. 1. 2013.
Odhaduje se, že tato nová legislativní povinnost se vztahuje na 40 – 80 tisíc subjektů. Největší počet subjektů je v oblasti zemědělství. Jedná se o provozovatele, kteří zacházejí se závadnými látkami a s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky, přípravky na ochranu rostlin nebo biocidními přípravky. Údaje nejsou přesné z toho důvodu, že jejich evidence je rozdrobena ve statistikách mnoha necentralizovaných organizací, některé údaje se navíc mohou překrývat, protože provozovatelé mohou často vykonávat několik vyjmenovaných činností. MŽP ve své zprávě analýz dopadů nařízení vlády vyčísluje náklady pro firmy související se zpracováním základního hodnocení rizik na cca 120 mil. Kč v případě základního a 400 mil. Kč v případě podrobného hodnocení rizik.
Koho se týká povinnost zpracování hodnocení rizik?
Seznam provozních činností dle přílohy č. 1 k zákonu č. 167/2008 Sb.
Č. Provozní činnost Příslušný předpis
1 provozování zařízení podléhající vydání integrovaného povolení Z. č. 76/2002 Sb.
2 provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru a výkupu odpadů Z. č. 185/2001 Sb.
3 vypouštění odpadních vod do povrchových nebo podzemních vod podléhající povolení Z. č. 254/2001 Sb., NV č. 61/2003 Sb.
4 čerpání znečištěných podzemních vod a jejich následné odvádění do vod povrchových nebo podzemních podléhající povolení Z. č. 254/2001 Sb.
5 odběr povrchových a podzemních vod povolený podle zákona o vodách, Z. č. 254/2001 Sb.
6 čerpání povrchových nebo podzemních vod a jejich následné vypouštění do těchto vod za účelem získání tepelné energie podléhající povolení Z. č. 254/2001 Sb.
7 vzdouvání či akumulace povrchových vod podléhající povolení Z. č. 254/2001 Sb.
8 zacházení se závadnými látkami Z. č. 254/2001 Sb.
9 nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky, přípravky na ochranu rostlin nebo biocidními přípravky Z. č. 254/2001 Sb., V. č. 450/2005 Sb.
10 přeprava nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků Z. č 356/2003 Sb., 326/2004 Sb., 120/2002 Sb., 258/2000 Sb.
11 přeshraniční přeprava odpadů podle zákona o odpadech Z. č. 266/1994 Sb., 111/1994 Sb., 114/1995 Sb., 17/1966 Sb., 61/2000 Sb.
12 nakládání s GMO a genetickými produkty Z. č. 78/2004 Sb.
13 přeshraniční přeprava odpadů do ČR, z ČR a přes ČR Z. č. 185/2001 Sb.
14 provozování stacionárních zdrojů znečištění ovzduší podléhající povolení Z. č. 86/2002 Sb.
15 nakládání s těžebním odpadem Směrnice 2006/21/ES
Finanční zajištění
Povinnost finančního zajištění se vztahuje na ty provozovatele, kteří na základě podrobného hodnocení rizik dospěli k závěru, že svojí provozní činností mohou způsobit ekologickou újmu, jejíž náprava a náklady spojené s preventivními opatřeními přesáhnou částku 20 mil. Kč. Rozsah finančního zajištění musí po celou dobu výkonu provozní činnosti odpovídat rozsahu možných nákladů a intenzitě nebo závažnosti rizika ekologické újmy, z čehož plyne povinnost aktualizace hodnocení rizik v případě změn jak v provozních činnostech, tak změn v okolí, které by mohlo být dotčeno ekologickou újmou (např. vyhlášení chráněného území apod.).
Výjimky (EMAS, ČSN EN ISO 14000)
Provozovatel registrovaný v Programu EMAS nebo provozovatel, který má certifikovaný systém environmentálního řízení uznaný podle souboru norem ČSN ISO 14000 nebo provozovatel, který prokazatelně zahájil činnosti potřebné pro zaregistrování či získání certifikace, provádí pouze základní hodnocení rizika. Současně se na něj nevztahuje povinnost mít finanční zajištění.
Finanční zajištění není povinen zabezpečit také provozovatel, který vypouští odpadní vody, které neobsahují nebezpečné závadné látky nebo zvlášť nebezpečné závadné látky.
Postup při hodnocení rizik ekologické újmy
Při zpracování hodnocení rizik ekologické újmy, zejména podrobného, není možné obejít se bez mezioborových znalostí, případně bez spolupráce s interními či externími experty na danou oblast. Základními podklady pro zpracování jsou dokumenty, které má provozovatel k dispozici na základě tzv. složkových či jiných zákonů a dále charakteristika lokality, kde činnost provádí. Při hodnocení je nutné identifikovat zdroj rizika, stanovit expoziční cesty, identifikovat potenciální exponované populace/předmět ochrany, stanovit expozice, způsob provedení preventivních a nápravných opatření včetně vyčíslení jejich nákladů.
V případě složitějších podmínek (týká se i základního hodnocení) a nutnosti vyhledání informací ve specializovaných databázích, provedení hodnocení rizika vzniku závažné havárie, včetně výpočtů a modelového hodnocení rozsahu s následným hodnocením zdravotního rizika ze znečištěné půdy, jsou rozsahy činností a odborné nároky na hodnocení velmi vysoké a hodnocení je vhodné svěřit odborné firmě.
Společnost TÜV SÜD Czech zajišťuje komplexní služby v této oblasti počínaje zpracováním základního a podrobného hodnocení rizik ekologické újmy, zpracování havarijních plánů, mapových podkladů, inventarizačních průzkumů až po zajištění komunikace s orgány státní správy a informační servis pro získání dotací na investiční opatření eliminující dopady na životní prostředí.
Na závěr jen krátké připomenutí: Hodnocení rizik musí být zpracováno nejpozději do konce roku 2012.
