Ředitelé strojírenských firem si stěžují na nedostatečnou praxi absolventů technických oborů
Strojírenské společnosti se při přijímání čerstvých absolventů řídí především jejich chutí pracovat, pracovním nasazením a zájmem se dále vzdělávat. Podle ředitelů strojírenských firem je největším nedostatkem absolventů jejich malá praxe. Hlavní příčinou nedostatku vhodných absolventů je podle strojírenských firem malý počet studentů, kteří školu dokončí, a následná práce mimo vystudovaný obor. Vyplývá to z výzkumu zpracovaného analytickou společností CEEC Research ve spolupráci se společností Cooper-Standard.
Při přijímání čerstvých absolventů se strojírenské firmy rozhodují hlavně podle zájmu a chuti pracovat. Na stupnici od 0 do 10, kde desítka představuje klíčové kritérium při výběru absolventů, tomuto faktoru ředitelé strojírenských společností přiřadili známku 9,2. Dalšími důležitými rysy nového uchazeče jsou pro firmy pracovitost a pracovní nasazení (8,6 bodu z maximálních 10) a zájem se dále vzdělávat (7,6 bodu z maximálních 10). „V první řadě je to zájem o obor, téma diplomové práce a případná praxe, nebo mimoškolní aktivita. Pokud má absolvent dokonce zahraniční zkušenost, jedná se o velký bonus,“ říká Petr Gaman, technický ředitel společností ŠKODA ELECTRIC, a. s. „Jedním z největších problémů je udržení technických talentů na Vysočině. Padesát procent z absolventů, nejen technických oborů, odchází z regionu za prací či dalším studiem mimo Vysočinu a už se nikdy nevrátí. Tím dochází ke snižování inteligenčního potenciálu našeho regionu a k enormnímu tlaku na náklady kvalifikované práce (související s přetlakem poptávky na místním trhu práce),“ komentuje situaci Jan Barák, generální ředitel Cooper-Standard. „Firmy musí náročně zaškolovat, nebo nabízejí praxi a snaží se studenty okamžitě přetáhnout do pracovního procesu. V řadě oborů nebo regionech jsou tak již absolventi rozebráni ještě před dokončením studia. Firmy, které na toto nemají prostředky, mají velký důvod ke starostem. S odchodem jejich stávajících techniků do důchodu mizí i jejich znalost a schopnost vyrábět některé naše specifické strojírenské výrobky,“ doplňuje Alena Burešová, ředitelka pro průmysl a ICT společnosti CEEC Research, s. r. o.
Ředitelé strojírenských společností přitom vidí největší problém čerstvých absolventů v tom, že kvůli své malé praxi nedostatečně ovládají svou profesi. Na stupnici od 0 do 10, kde desítka představuje klíčový nedostatek čerstvých absolventů, tomuto faktoru ředitelé strojírenských společností přiřadili známku 7,1. Dalším výrazným problémem je nechuť absolventů pracovat (6,6 bodu z maximálních 10), malé znalosti a rozhled v oboru a také nedostatečná vybavenost klíčovými dovednostmi (obojí 6,2 bodu z maximálních 10). Velké firmy si dále ještě stěžovaly na nedostatečnou jazykovou vybavenost a malé mezioborové znalosti (obojí 6,6 bodu z maximálních 10). „Díky aktivní a velmi úzké spolupráci se středními školami víme, jak školy samy často bojují s nezájmem studentů o technické obory. O genderové vyváženosti v technice nemluvě. Společným úsilím se snažíme techniku popularizovat, zviditelňovat. Například tím, že cíleně prezentujeme firmu i její konkrétní technické profese. Žáci tak získávají vhled do možné budoucí reality. To, co u mladých můžeme postrádat, jsme se naučili aktivně kompenzovat vlastním proaktivním přístupem a komunikací s mladými. Motivujeme je a podporujeme, aby v sobě nacházeli ten správný talent a aby se tak mohli snáze rozhodovat pro budoucí kariérní směr,“ nastiňuje možnosti řešení Petr Gabriel, předseda představenstva, Ray Service.
Příčiny nedostatku vhodných absolventů přitom strojírenské společnosti vidí především v tom, že po ukončení studia studenti nepracují ve svém oboru (76 procent dotázaných) a že studium samotné nedokončí dostatečný počet studentů (66 procent dotázaných). Nejméně si firmy stěžovaly na nedostatek oborů korespondujících s výrobou, na kterou se zaměřují (18 procent dotázaných). „Na vině je demografický vývoj a úspěch ČR jako cílové destinace pro umístění zahraničních investic a poté jejich trvalý rozvoj. Díky struktuře našeho hospodářství, kdy máme cca 35–40 procent HDP tvořeno průmyslem, směřují investice právě tam. Základna se ovšem vyčerpala a zachycení tohoto trendu v oblasti vzdělávání se nekonalo. Prestiž a atraktivita obtížného studia technických oborů zůstala nízká, naproti tomu posledních 25 let studenti preferovali humanitní směry vzdělávání. Mnoho humanitních oborů pak chrlilo absolventy s nepotřebnou kvalifikací a staly se jen prostředkem k získání stupně vzdělání, což ještě automaticky neznamená uplatnitelnost na trhu práce. Nyní se nám nůžky rozevřely natolik, že stará generace techniků odchází postupně do důchodu a nemají komu předávat své znalosti. Poslední parametr k zamyšlení zní – nízká nezaměstnanost. To znamená nulová konkurence při výběru kandidátů a potenciál na snižování kvalitativních parametrů při výběru zaměstnance. Stále nám zůstává cca 300 tisíc osob na úřadech práce jako nezaměstnaní nebo nezaměstnatelní. Nabízí se – dostat alespoň část z nich s pomocí rekvalifikace na volná místa u firem,“ navrhuje Pavel Roman, Head of Corporate Communications, Bosch Group CZ and SK.
