Česká republika se nachází v největším zlomu její novodobé historie. Vyčerpala totiž všechny dosavadní faktory růstu, ztratila své konkurenční výhody a dostala se do tzv. pasti středních příjmů. V ní se mohou ocitnout země dohánějící úroveň ekonomicky vyspělých států. Důsledkem bude dlouhodobá hospodářská stagnace, zpomalení růstu mezd a životní úrovně obyvatelstva. Vyplývá to z analýzy konkurenceschopnosti české ekonomiky, kterou zpracovala Hospodářská komora.

Česká republika do velké míry vyrostla na tom, že se otevřela zahraničním investicím a při výrobě použila technologické postupy s intenzivním výrobním faktorem práce. Všechna data ale naznačují, že převážná část konvergenčního procesu české ekonomiky k průměru Evropské unie proběhla před rokem 2008, resp. 2009, kdy se v České republice plně projevila globální finanční krize hospodářsky. Přibližování české ekonomické úrovně k průměru Evropské unie po tomto roce výrazně ztratilo na své dynamice.

Zatímco do roku 2009 došlo k přiblížení výkonnosti české ekonomiky k průměru Evropské unie o 14 procentních bodů, za celé období po tomto roce už ale pouze o 4 procentní body. Pro srovnání Polsko se od roku 2009 přiblížilo průměru Evropské unie o 20 procentních bodů. Pokud by byl současný trend vývoje zachován, nelze vyloučit, že v průběhu několika dalších let Polsko Českou republiku ekonomicky předstihne.

Podle analýzy Hospodářské komory další sbližování s úrovní vyspělejších států, a to nejen ve mzdové úrovni, již bude při současné struktuře ekonomiky velmi obtížné.

„Pokud má ekonomika pokračovat v konvergenci a dosáhnout úrovně západních států, bude muset uniknout z pasti středních příjmů, tedy přesunout se k produkci s vyšší přidanou hodnotou. Za takové situace je možné zachovat konkurenceschopnost i při relativně dražší pracovní síle,“ uvedl prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček.

Problémem současné české ekonomiky ale je, že generuje pouze nízkou přidanou hodnotu. V mezinárodním srovnání je vytvořená přidaná hodnota jedna z nejnižších v celé Evropské unii, České republice patří dokonce až 24. příčka z 27 států. Tuzemské ekonomice se tak zatím nepodařilo úspěšně aplikovat návod na vystoupení z pasti středního příjmu – tedy přejít na produkci s vyšší přidanou hodnotou. Pro přesun k produkci s vyšší přidanou hodnotou bude důležitá investiční a inovační činnost jak ze strany státu, tak i soukromého sektoru.

„Významnou roli ve změně tohoto trendu musí nepochybně sehrát stát. On je tím, kdo má vytvářet vhodné podmínky, které nebudou brzdit růst firem, a naopak jej budou podporovat. Vedle strategických investic do energetické, dopravní, datové a další infrastruktury zásadní roli přitom hrají investice do vědy, výzkumu a vzdělávání. Stát musí taktéž motivovat firmy k inovačním aktivitám. Například vytvořením skutečně atraktivního a předvídatelného podnikatelského prostředí v naší zemi bez dlouhých povolovacích procesů, zbytečných regulací a byrokracie,“ dodává Zajíček.

V ukazateli firemních investic do výzkumu předstihují Českou republiku výrazně sousední Německo a Rakousko. Ačkoliv v roce 2021 dosáhly výdaje českých firem na výzkum a vývoj v poměru k HDP nejvyšší úrovně za celé sledované období (1,25 % HDP), přesto se jejich hodnota stále nachází pod průměrem Evropské unie, který činí bezmála 1,5 % HDP.

Dobrým příkladem rostoucích investičních výdajů v byznysu je Polsko. Ještě v roce 2010 polské firmy investovaly nejméně ze zemí Visegrádské čtyřky (0,19 % HDP). V následujících letech nicméně docházelo k výraznému nárůstu investic do výzkumu a vývoje (0,91 % HDP v roce 2021), což může být jedním z faktorů růstu polské produktivity práce a HDP na obyvatele v poslední době.

Stagnující situaci české ekonomiky, zpomalující dynamiku jejího rozvoje a ztrátu konkurenceschopnosti může ilustrovat také srovnání s USA, které jsou považovány za jednu z nejvyspělejších západních ekonomik. V roce 2021 dle OECD americká produktivita práce odpovídala v paritě kupní síly 75 dolarům. V České republice produktivita práce měřená jako HDP na odpracovanou hodinu dosahovala 43 dolarů – o více než 40 % méně. Zásadní úlohu v investičních aktivitách firem hraje i stav veřejných financí a celkové zadlužení státu.

„Dynamika zadlužování naší země výrazně roste, což by nás mělo varovat. Vývoj veřejných financí totiž zásadním způsobem ovlivňuje očekávání podnikatelských subjektů a jejich investiční rozhodování. Navíc je nepřekvapivé, že v situaci, kdy stát usiluje o konsolidaci veřejných financí, není jednoduché nalézt rozpočtové zdroje pro investiční a inovační aktivity. Na druhou stranu, bez výrazného posílení strategických investic se naše země neobejde, a proto bude nezbytné, aby stát zvýšil svou investiční aktivitu a také aby investiční rozpočet oddělil od toho běžného. Státní i soukromé investice budou mít vliv na konkurenceschopnost naší země a podpoří hospodářský růst, což mimo jiné zvýší budoucí schopnost státu hradit mandatorní výdaje a splácet veřejný dluh,“ uzavírá Zajíček.

Na to, že se Česká republika dostala do pasti středních příjmů, upozornily Hospodářská komora, Svaz průmyslu a dopravy a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů také ve SWOT analýze, kterou v červenci na svém prvním zasedání projednal Vládní výbor pro strategické investice. V analýze uvádějí, že hrubá přidaná hodnota na pracovníka je nízká, například v průmyslu je na 40 % úrovně Německa.

Podnikatelské organizace v pražské kongresové hale O2 universum organizují v pátek 1. září konferenci Česko na křižovatce – Vize a strategie pro dalších 30 let. Šéfové tuzemských firem z celé země budou s předsedou vlády Petrem Fialou diskutovat o strategii, jak současné hrozby překonat a maximalizovat příležitosti, které se zemi budou otevírat.

Výdaje firem na výzkum a vývoj v poměru k HDP v letech 2010 až 2021 – V4, Německo, Rakousko, průměr EU (v %). Zdroj: Eurostat

Celou analýzu HK ČR si můžete stáhnout tady.

Zdroj zprávy: Hospodářská komora ČR

DALŠÍ ČLÁNKY NA PODOBNÉ TÉMA:

Nová exportní strategie má potenciál posílit odolnost české ekonomiky a zvýšit životní úroveň občanů Sílí význam českého vývozu do zahraničí. I díky exportu se proto zvyšuje životní úroveň 30 let českého hospodářství: Životní úroveň vzrostla. Výdělky zaměstnanců po odečtení inflace vzrostly reálně o 141 % Oddělení zaručených mezd od mzdy minimální je prvním krokem k úplnému odbourání nefunkčního modelu, v němž ani stát neví, kolik lidí zaručenou mzdu pobírá